Kdo zabil Beatku a proč? Odpověď budou hledat novináři Marek a Marta, kteří přitom budou řešit i svůj vlastní vztah, zatížený Markovou temnou minulostí. 



Je rok 2009 a nyní osmatřicetiletý Marek Koudelka se vrací do rodného Brna jako zlomený muž, který přišel o rodinu, o práci, o přátele a který strávil pět let ve slovenské base.

Protože ho nikde jinde zaměstnat nechtějí, pracuje jako reportér v bulvárním týdeníku, prohrabuje se špínou města a píše o tom články. Vyhledává nebezpečí a konflikty a ve skrytu duše touží po smrti.

Jediná osoba, která na něj má nějaký vliv, je jeho o patnáct let mladší partnerka Marta. Krásná zelenooká brunetka, kolegyně z redakce a ve volných chvílích tanečnice street dance. Žijí spolu, Marta Marka miluje, ale on se citům k ní brání. Zatím totiž každý, koho miloval, špatně skončil.

Zlom v jejich vztahu přinese otřesný případ. V okrajové části Brna je nalezena ve sklepení rozestavěné průmyslové budovy bestiálně zavražděná malá holčička. Markova redakce se brutálního případu s nadšením zmocní a po Markovi se chce, aby pátral po pachateli a psal o tom články. A navíc se objeví otec zavražděné dívky, kontroverzní podnikatel, který Markovi nabídne spoustu peněz, pokud mu vraha dodá živého...

Nechcete-li kupovat zajíce v pytli, napište mi prostřednictvím kontaktního formuláře a já vám e-mailem pošlu prvních cca 90 stránek v pdf.


Několik fotografií z míst, kde se odehrává muráňská epizoda a které s příběhem úzce souvisejí…


O knize:

  • Datum vydání: listopad 2021
  • Žánr: romantický thriller 

  • Rozsah: 412 stran A5, měkká vazba, lesklé lamino

  • Nakladatelství: Nová Forma s.r.o.

  • ISBN: 978-80-7612-392-2

  • Časové zasazení děje: podzim 2009

  • Místo děje, Brno, Muráňská planina na Slovensku, Olomouc, Karviná, Rousínov...

  • Jazyk: český a slovenský  (o překlad dialogů slovenských postav do slovenštiny se postaral Ivan Supuka)


Přečtěte si úvod:

„Dobře. Zeptám se, čistě hypoteticky. Co bude, jestli to dokážu? Když ho najdu dřív jak policajti a dodám vám ho?“ zeptal se Marek zvědavě.

„Čistě hypoteticky? Bude z vás poměrně bohatej člověk,“ odpověděl podnikatel klidně a pomalu lžičkou v kávě rozmíchával napěněné teplé mlíčko.

„Jak moc bohatej?“ zajímal se Marek.

„Bavíme se tady o šesti nulách,“ pokrčil muž lhostejně rameny v perfektně padnoucím bílém tričku s límečkem. Oproti polednímu setkání v redakci byl převlečený a přezutý, hnědé polobotky vyměnil za drahé bílé tenisky z limitované série, i když značce Hugo Boss zůstal věrný. Zjevně se ale držel zásady, že různé situace vyžadují různé oblečení.

Marek se úvahami o přiměřenosti bavlny či hedvábí k podvečerní kávě nezabýval. Měl doma v šatníku přesně jedno béžové semišové sako, které mu muselo vystačit na všechny situace, kde si nevystačil s tričkem s krátkými rukávy. Jemu vyrazila dech ta jen tak mimochodem zmíněná částka.

Doteď jejich rozhovor nebral příliš vážně, považoval ho za víceméně bezvýznamné tlachání. Ovšem suma, kterou Mrkvička naznačil, mu vyrazila dech.

Šest nul... To je přece minimálně milión! Sakra, to mít, tak se můžeme s Martou okamžitě sebrat a odejít z redakce, poslat Šebelu s psaním těch jeho sraček do prdele a přitom budeme mít dost času a prostředků na hledání něčeho jinýho někde jinde... Přece by o tom ten Mrkvička nemluvil, kdyby to nemyslel vážně?

„To je zatraceně velká spousta peněz,“ řekl, aby získal čas se trochu vzpamatovat.

Podnikatel přestal míchat, nechal lžičku okapat a položil ji beze spěchu na okraj oválného podšálku. Podíval se na Marka. „To je relativní, pane Koudelko,“ řekl vážně. „Moje dcera pro mě byla absolutně vším. Na penězích, na těch mi teď už nezáleží. Víte, s její smrtí jsem ztratil jakýkoliv důvod je hromadit.“

Marek se uvnitř zachvěl. Lhostejnost, s jakou to Mrkvička řekl, byla děsivá. „Dobře. Rozumím vám. A co s tím chlapem, kdyby se mi ho náhodou podařilo najít?“ vrátil se k tématu.

Mrkvička pokýval hlavou, jako by ani na okamžik nepochyboval, že se s Markem dohodnou. „Toho mi dodáte na adresu, kterou vám určím. Pokud bude potřeba, moji hoši vám s tím pomůžou. Na samostatnou práci se nehodí, ale pokud je zaúkolujete, dokážou být velice výkonní. A hlavně jsou velice mlčenliví.“

„Co s ním uděláte?“ zajímal se Marek, ale už v okamžiku, kdy ta slova vypustil z úst, věděl, že to byla naprosto zbytečná otázka. Otec té dívky mohl chtít jejího vraha do rukou jen z jednoho jediného důvodu.

Mrkvička se opřel zády o křesílko, položil si obě ruce volně na stůl a chvíli přemýšlel. Pak se mírně předklonil a zahleděl se Markovi přímo do očí: „Řekněte mi, pane Koudelko, kdybyste byl vy na mém místě, někdo vám bestiálně umučil jedinou dceru, a vy byste ho dostal do rukou. Co byste s takovým člověkem udělal vy? Čistě hypoteticky, samozřejmě.“

Marek před mužovým chladným, soustředěným a jakýkoliv soucit postrádajícím pohledem neuhnul. V tomhle měl naprosto jasno. Přemýšlel o tom od okamžiku, kdy to děvčátko našel. On sám nestihl být tátou dlouho, ale svou dcerku miloval. A klidně by kvůli ní vraždil. Nadechl se. „Přitloukl bych ho někde ve sklepě ke dveřím a dal si zatraceně záležet, aby umíral velmi dlouho a velmi bolestivě,“ odpověděl bez zaváhání. „A to říkám zcela nehypoteticky,“ dodal tvrdě.

„Jsem moc rád, že si v téhle věci rozumíme. Takže vám asi nemusím podrobně popisovat, co s ním mám v úmyslu udělat já,“ konstatoval Mrkvička a znovu se napil kávy.

Ruka s hrnkem se ani nezachvěla...